Veselíčko - veselíčský?
Jsem Biliňák a považuji se i za Veseláka. Příliš často narážím na podivení u cizích lidí, míním tím neveseláky a nebiliňáky, pokud v běžné řeči nepoužívám přídavná jména odvozená od podstatného jména Veselíčko, tedy veselíčský, veselíčská a veselíčské, ale tvrdošíjně říkám veselský, veselská, veselské. Veselský rybník je i na mapách a nikdy by nás nenapadlo říkat Veselíčský. Veselíčské poutě, ne, vždy to byly veselské poutě. Vždy jsme byli Veseláci a nikdy ne Veselíčští, nebo jak bychom si jako obyvatelé Veselíčka měli říkat. Veselská děvčata, veselští chlapci, veselské hospody, veselský zámek atd., atd.
Teprve v poslední době mi došlo z čeho pramení tato naše mluvnická anomálie a jsem si dnes jist, že je to historicky mluvnická anomálie. Dne 19. února 1477 píše hejtman Jan z Trnové panu Bohuslavu ze Švamberka o tom, že musel nechat na Veselském rybníku vysekat v ledu prohlubně, aby neuhynuly ryby. V roce 1495 převáželi z nového křižanovského rybníka násadu do Veselského rybníka a kronikář Březan zmiňuje výlov Veselského rybníka v roce 1501. A víte proč? Ta naše vesnice se nejméně do roku 1544 jmenovala Veselé a pak až do roku 1630 Veselí a odvozená přídavná jména od Veselé i Veselí jsou veselský, veselská a veselské. Tedy nic v tomto směru nepomohlo, když se naše vesnice v onom roce 1630 přejmenovala na Veselíčko. Naši předci trvali na veselském a my jsme to jen po nich převzali. Tak je to už téměř čtyřista let.
22. 2. 2011 Petr Fořt