Veselíčko, psáno s malým písmenem na začátku slova
Karel Škrába popisoval před více jak sto lety masopust a svatbu v Soběslavi. Z následujícího krátkého úryvku z tohoto popisu můžeme zjistit, že Veselíčko nebyl jen název vesnice, ale že veselíčko bylo (a snad i je) radostí. I proto je čeština krásná.
"V tu druhou neděli s provoda [1] děkanský chrám Soběslavský takořka celý červeným suknem potažen a v moři světel tonul. Dála se v něm přehlučná svatba, jakéž v Soběslavi po dlouhá léta pamětníka nebylo, svatba Jiříka a Apolenky, kteří přese všechny překážky teď na sebe brali.
V domě nevěstině ještě před nešporem [2] ze zvláštního páně děkanova svolení hlučné veselíčko rozvířilo se. A kdo ve městě sousedem poněkud zámožnějším, každý se účastnil veselíčka.
Když již k večeru požitým vínem veselíčko až tuze volné stávalo se, manžel zase přešťastný a spokojený, pan medikus Apollonius Květonides, mladinkou chotí svou vybídnut, pohár perlícím vínem naplnil a přípitek pěkný v řeči české a latinské pronášel.
A za ním všichni svatebčané s hlučným souhlasem. A co z té dlouhé řeči nejvíce jim líbilo se, byl veršík, jehož konec s panem medikusem v choru všichni opakovali:
- - - poctivosť
ku blahému žití nejspolehlivější most!"
[1] Ottův slovník: Provodní neděle slove první neděle po velikonoci. Název provodní neděle označuje přechod od čtyřicetidenního postu a svátků velikonočních k době, kdy opět dovoleny jsou svatby a světské radovánky.
[2] Ottův slovník: Nešpory, staročesky nešpor, doba večerní pobožnosti, pak pobožnost večerní sama. Staré jméno nešporů hora incensi (hodina zápalu kadidlového) a posud obvyklé vykuřování oltáře kadidlem při chvalozpěvu „Magnificat“ ukazují, že nešpory vstoupily na místo starozákonné oběti kadidlové, jež dála se dvakráte do dne, ráno a večer. Ve středověku ujal se zvyk slaviti nešpory v první polovici odpoledne. Starým Čechům byla chvíle uprostřed odpoledne „hodinou nešporní“.