Bilina v roce 1905 hořela
V dobách kdy ještě nebyl v našich vesnicích elektrický proud a to bylo ve Veselíčku až do roku 1936 a v Bilině do roku 1947 se svítilo svíčkami, petrolejkami i loučemi. Topilo se vesměs v kamnech a oheň byl tedy běžnou potřebou lidí, přesto mnohdy napáchal velké škody.
V roce 1905 řádil v Bilině veliký požár, který zachvátil 8 stavení. O požáru psal 15. září ZPRAVODAJ hospodářského spolku pro politický okres Milevský. V článku je seznam pohořelých a informace, že c. k. okresní hejtmanství vypsalo pro pohořelé sbírku. V ÚŘEDNÍM LISTU C. K. OKRESNÍHO HEJTMANSTVÍ V MILEVSKU č. 9/1905 byla výzva uveřejněna:
Provolání
Dne 30. srpna 1905 vypukl v obci Bilině u Veselíčka zhoubný požár, který v krátkém čase 8 stavení se všemi zásobami a celou letošní sklizní zničil. Tím způsobena škoda mnoha tisíc a přemnohé rodiny trudné bídě v šanc vydány.
Aby tato nouze aspoň částečně zmírněna a zoufajícím k uhájení ohrožených existencí jejich v žalostném stavu pomoc poskytnuta byla, zavádím v celém okrese ve prospěch pohořelých veřejnou sbírku a žádám pány starosty měst a obcí, aby sbírali milodary a tyto zdejšímu úřadu aneb přímo p. starostovi obce v Bilině zasílali. Všeliká pomoc, ať peněžitá, či na plodinách polních, které přímo obecnímu úřadu aneb pohořelým zasílány býti mohou, vděčně se přijímá.
Kéž provolání toto nemine se účinku a láska k bližnímu nechť pomůže osušiti slzy nešťastných a účinnou přinese pomoc strádajícím.
Všechny požáry procházely v té době soudním řízením, protože se hledal případný žhář. Bilinský požár v roce 1905 byl u Okresního soudu v Milevsku řešen pod spisovou značkou Z 60/5. V archivu se v příslušné složce zachoval pouze vyšetřovací spis strážmistra Teodora Škrdlanta, který následuje v přepisu z německého originálu:
K. k. Landesgendarmeriekommando Nr. 2
Abteilung zu Písek Nr. 12
Posten zu Bernarditz Nr. 19
Bernartice, 31. srpen 1905
Dne 30. srpna tohoto roku před 4. hodinou odpolední vznikl ve stodole domkáře Josefa Kabeláče v Bilině č. 16 oheň, který se v důsledku v té době panujícího větru v krátké době rozšířil na obytný dům Josefa Kabeláče a na sousední domy domkářů Františka Pletky č. 17, Jana Mareše č. 2, Jana Bláhy č. 22, sedláků Josefa Koláře č. 3, Matěje Máry č. 20, na obecní dům č. 15 a na stodolu a stáje sedláka Josefa Volfa č. 4.
Všechny stavby byly zděné a zastřešené došky, s výjimkou stodoly sedláka Josefa Volfa, která byla přikryta taškami a obecní dům, který byl ze dřeva s doškovou střechou.
Obecní dům shořel do základů, v ostatních objektech shořely střechy, obilí a krmení pro dobytek (seno).
Ohni padlo za oběť množství krámů (bezcenných věcí) a také:
1 koza domkáře a obuvníka Jana Mareše a
1 prase výměnkáře Jana Šáchy, který bydlí u Františka Pletky.
Škodu, kterou jim oheň způsobil odhadují poškození následovně:
domkář Josef Kabeláč na 1500 K,
domkář František Pletka na 2400 K,
domkář Jan Mareš na 600 K,
domkář Jan Bláha na 760 K,
sedlák Josef Volf na 4000 K,
sedlák Matěj Mára na 4000 K,
sedlák Josef Kolář na 3000 K.
Starosta obce Václav Dvořák odhadl škodu na shořelém obecním domě na 550 K.
Proti tomu jsou poškození pojištěni na následující částky:
domkář Josef Kabeláč na 1490 K,
domkář František Pletka na 800 K,
domkář Jan Mareš na 600 K,
domkář Jan Bláha na 760 K,
sedlák Josef Volf na 1400 K,
sedlák Matěj Mára na 1800 K,
sedlák Josef Kolář na 1100 K.
Obec Bilina neměla obecní dům pojištěn.
Dále byli ve spálených domech z důvodů manévrů ubytováni vojáci 6. eskadrony dragounského regimentu č. 13 a těm shořely některé věci, které potřebovali v poli:
6 kabátů, 8 košil, 5 kalhot, 2 sedla, 5 koňských dek, 4 uzdy, 3 koňské kartáče, 1 polní láhev, 1 ešus, 2 skladovací háky, 4 pytle aj.
Při pátrání po vzniku požáru jsem se dověděl od domkáře Jana Dvořáka, Bilina 24, že domkář Josef Kabeláč bezprostředně před vznikem požáru sekal trávu na své zahradě, vedle jeho stodoly a kouřil při tom fajfku.
Skutečně se po Bilině povídá, že oheň vznikl nepozorností Josefa Kabeláče.
Zeptal jsem se na to Josefa Kabeláče a on potvrdil, že skutečně na své zahradě kouřil fajfku, ale že ji vyčistil od oharků opatrně. Také řekl, že před vznikem požáru neviděl okolo stodoly žádné osoby.
Požár se nerozšířil na další domy jen pro rychlý zásah hasičů a pomoc vojáků.
Při tomto požáru nepřišel nikdo o život a nepřihodilo se ani jiné neštěstí.
Teodor Škrdlant, Wachmeister (strážmistr)
Na konci vyšetřovacího spisu je jinou rukou připsáno: Povinné oznámení pro zločin žhářství dle §166 tr. ř. proti neznámému pachateli. Soud jistě vyžadoval další úkony v šetření příčin požáru, ale doklady se k tomu nezachovaly. Jen v rejstříku pro udání o zločinech a přečinech je k případu poznámka ze dne 3/10 1905, pachatel neznámý, zastaveno dle § 90 tr. ř.
Veselíčko 1903
Při hledání dokladů k požáru v Bilině v soudních spisech nám nemohlo uniknout, že v téže době šetřil soud dva požáry ve Veselíčku.
Pod číslem spisovým Z 9/3 je složka o požáru ze dne 24. února 1903, kdy vyhořel dům Jana Martínka (44 let) ve Veselíčku č. p. 23. Jan Martínek byl u soudu vyslýchán a uvedl:
Dne 28. ledna 1903 v 8 hodin večer zahlédl jsem z okna nějakou zář. Myslel jsem, že jest to kočár, ale protože jsem neslyšel žádný rachot, vyšel jsem ven a popošel jsem kousek a v tom jsem zpozoroval, že střecha na zadním konci stavení již hořela.
Shořely mi zásoby obilí a mouky a celé stavení, čímž utrpěl jsem škodu nejméně 300 zl.
Jakým způsobem oheň povstal nevím.
Pro případ, že by zde byl nějaký trestní čin, a že by byl pachatel vypátrán, připojuji se k trestnímu řízení.
Po přečtení schváleno.
Podpis: Jan Martínek
K požáru dodal stanovisko i Obecní úřad ve Veselíčku. Starosta Václav Suchan potvrdil, že příčina požáru je neznámá a prohlásil, že vinou Jana Martínka požár nevznikl: „poněvadž si loňského roku dával celou novou střechu na celý domek.“
Veselíčko 1907
Další spis pod značkou Z 40/6 se týká požáru dne 11. července 1906 domku Veselíčko č. p. 70 Antonie Pavlátové (30 let), manželky pekaře. Její výpověď ze dne 30. července 1906 u soudu v Milevsku:
V noci na 11. července vyhořelo nám stavení č. p. 70 ve Veselíčku. Jakým způsobem oheň povstal nevím, poněvadž jsem spala a teprve od lidí jsem byla zbuzena.
Od lidí dozvěděla jsem se, že nás sotva mohli vzbudit a že oheň vzešel ve stavení, kde máme skladiště. V tomto skladišti shořelo půl sudu petroleje v ceně 40 K, shořelo a částečně zkazilo se 10 pytlů mouky v ceně 200 K, sud kolomazi v ceně 32 K, sud oleje v téže ceně, 10 homolí cukru v ceně 60 K, něco dřevěného nádobí v ceně 40 K, zničily se 3 pytle soli v ceně 36 K, 25 kilo kmínu v ceně 20 K a bedna mýdla v ceně 50 K. Dále drobné zboží, jako cikorka, káva, koření různé celkem v ceně 200 K, dále prohořely na několika místech stropy.
Na půdě shořela nám zásoba prádla v ceně 200 K, dále moučné pytle a papírové sáčky v ceně asi 300 K.
Jakou škodu zničením krovu a stropu jsme utrpěli nevím, poněvadž v takových věcech se nevyznám.
Jak oheň povstal nevím, ale dle všeho se zdá, že byl založen, ale kým nevím a podezření také nemám proti nikomu.
Po přečtení schváleno.
Podpis: Antonie Pavlátová
Ani v tomto případě nebyl žhář zjištěn. Nahlášené škody se v jednotlivých případech značně rozcházejí. Jan Martínek si cenil celý dům s příslušenstvím na 600 korun a za téměř stejnou cenu měla Antonie Pavlátová na půdě pytle, pytlíky a prádlo. Jak to řešily pojišťovny jsme nezjišťovali.
Abychom si vytvořili představu o škodách vzniklých požáry, tak denní výdělek dělníka byl v té době cca 3 koruny, měsíční výdělek kovářského mistra 90 korun a hospodářský správce vydělal za měsíc 150 korun. Kilogram chleba stál 26 haléřů, kilogram cukru 60 haléřů, litr mléka 26 haléřů, litr piva 26 haléřů, vejce 7 haléřů a kuře 2,30 koruny. A protože Jan Martínek počítal ještě ve staré měně, tak 1 zlatý = 2 koruny.