Na starý hřbitov patřící ke kostelu sv. Anny ve Veselíčku byl instalován dřevěný (dubový) kříž. Důvod je jednoduchý. Připomenout všem těm, kteří říkají tomuto hřbitovu "žiďák", že to židovský hřbitov není, že tento hřbitov patří k římskokatolickému chrámu Páně ve Veselíčku. Posvěcení tohoto kříže provedl den před poutí, tedy v sobotu 28. července 2012 pan farář Vágner při slavnosti, jejíž součástí bylo povídání o historii a vystoupení hudební skupiny ze Sepekova.
Na hřbitov byla umístěna nová informační tabule. Text si můžete přečíst zde:
Starý hřbitov
Stojíte před starým hřbitovem, který patřil ke kostelu sv. Anny ve Veselíčku. Lidé kolem tohoto místa chodí už řadu let a často jej jako hřbitov už ani nevnímají. Občas se dokonce našli takoví, kteří sem zanesli odpadky, a pak se našli zas jiní, kteří místo posledního odpočinku uklidili. Teprve v poslední době se daří hřbitov udržovat trvale v kulturním stavu. Ještě v devadesátých letech 20. století zde byly litinové kříže s kamennými náhrobky, ale někomu se nejspíš hodily, takže dnes už jen pamětníci vědí, že je zde starý hřbitov.
Veselíčko prošlo v historii dvěma významnými mezníky. Prvním z nich byl rok 1600, kdy zde vzniklo panské sídlo. Toho roku totiž zdědil Bohuslav Kalenice mladší po svém otci vesnice Veselí, Bilinu, Křižanov a Zběšičky. Z těchto vsí pak vytvořil samostatné panství. Právě za jeho života bylo Veselí přejmenováno na Veselíčko. Roku 1630 jeho dcera a zároveň i dědička Kateřina Sladovská prodala toto panství Šternberkům, a ti je o pět let později věnovali Alexandru Ghindertaelovi. Ghindertaelovy stavební aktivity vedly posléze k tomu, že se zdejšímu sídlu začalo říkat „zámek“. Je pravděpodobné, že už v té době byla na zámku i kaple.
Dalšími majiteli panství byli Schwartzenwolfové a po nich od roku 1751 Chlumčanští z Přestavlk a Chlumčan. Dne 14. června 1772 se Anna Chlumčanská provdala za Josefa Bretfelda, který pak roku 1783 koupil od svého švagra Jana Nepomuka Chlumčanského celé panství Veselíčko.
Josef Bretfeld udělal pro Veselíčko leccos záslužného. K jeho nejvýznamnějším skutkům jistě patří založení místní základní školy, k čemuž došlo roku 1792. Roku 1801 byla také rozšířena nová zámecká kaple, která pak byla zpřístupněna všem věřícím. Záhy se jí začalo říkat "kostel" a to byl pro Veselíčko další výrazný mezník. Od té doby sloužil chrám Páně sv. Anny lidem z Veselíčka, Biliny, Křižanova, Branic a Stehlovic. Už zmíněného roku 1801 se zde začaly konat bohoslužby, v roce 1804 se zde začalo křtít i oddávat a od roku 1806 byly odtud vypravovány i pohřby. S tím samozřejmě souvisel i vznik tohoto hřbitova. Ve starých zápisech se uvádí, že k němu vedla z Veselíčka jen pěšina, ale ze stabilního katastru z roku 1828 se dozvídáme, že to byla polní cesta.
Podle záznamu v matrikách byl na tomto hřbitově jako první pohřben dne 17. srpna 1806 osmiletý chlapec z Branic. V následujících letech pak hrobů přibývalo a do konce roku 1882, tedy za 75 let, zde bylo k věčnému odpočinku uloženo skoro 2.500 lidí. A občas se sem pohřbívalo i později, v době, kdy už byl otevřen hřbitov nový.
Už zanedlouho po vzniku tohoto prvního hřbitova se totiž ukázalo, že byl vybudován na nevhodném pozemku. Hlavním problémem byla spodní voda. Obyvatelé přifařených obcí několikrát žádali o zřízení nového hřbitova na jiném místě. V dopise ze dne 29. března 1868 se k tomu píše:
„Poněvadž tomu cit lidský již déle ubrániti nemůže, abychom toto hanebné a všeho citu prázdné pochování mrtvol našich milých přátel a příbuzných najevo nedali, uvádíme zde v krátkosti, že mrtvoly našich mrtvých se nepochovávají, nýbrž do kaliště se hážou a tam topí; neboť se stalo v posledním čase při pěti pohřbech po sobě, že hrobař, vykopav hrob v ten den před pohřbem, do rána vrchovatě vody plný a sesutýho vždy měl, a to z té příčiny, poněvadž na hřbitově místa se nenalézá, a hrobař musí vždy vedle samého, již staršího hrobu, nový dělati; starší hrob se pak protrhne a ta voda, která v něm vězí, vhrkne do nového a proto hrobař opět kolik hodin práce má s vyléváním vody, což však postačiti s to není; neboť nežli duchovní obřady své u hrobu nad mrtvolou vykoná, hrob opět v kaliště se obrátí a v tom se člověk, ten nejznamenitější tvor Boží, jako v blátě pochová
Proto povstává při pohřbech náramné reptání skrze to a laje se tomu, kdo s tím vinen jest; ba i cizí osadníci, kteří zde na pohřbech bývají, trnou nad spoustou tou a diví se, jak to beze změny necháno býti může.“
Dne 23. dubna 1882 při příležitosti položení základního kamene nového hřbitova zapsali do školní kroniky:
„Byla to nutná a naléhavá potřeba, aby založen byl v osadě naší hřbitov nový, aby vyměnilo se místo poklidu a odpočinku. Nejedny jsou toho příčiny, zvláště pak ona, že starý hřbitov jest v místě, kde málo kopaje do hloubky matky země, ihned mocný pramen vody se vyřine, tu pak mrtvola našich drahých pohřbívá se, ne aby v lehké odpočívala zemi, nýbrž stápí se přímo v zakalené vody. Cesta pak k hřbitovu starému v čase zimním a deštivém je obtížnou. Pochází pak starý hřbitov, soudíce dle na polozbořené zdi a nepravidelnosti na něm, z doby, kdy symetrická pravidelnost byla pouze ideálem, kdy hřbitov pokládán spíše za místo strachu než za místo pravého uspokojení, kde člověk přesycen bolem a útrapami nalézá na rovu svých milých, hořké prolévaje slzy, útěchy a podpory k mužnému jejich snášení.“
V letech 1924 - 25, kdy byla stavěna silnice z Veselíčka do Jestřebic, přišel hřbitov o své obvodové zdi. V protokolu ze dne 6. dubna 1925, kdy komise kontrolovala stavbu nové silnice, je uvedeno:
„Starý hřbitov při této silnici ležící byl zbaven zdi dlouhé 71 m, široké 60 cm a vysoké 90 cm, jež zabrána byla přesně dle plánu stavebního do nové silnice. Uznáno za nutno zřídit plot, a sice navržen plot z ostnatého drátu.“
Současně se stavbou silnice došlo i k vybudování kamenných tarasů po obou stranách při výjezdu z Veselíčka, a tak je zřejmé, kde asi skončily kameny z obvodových zdí hřbitova. Místo posledního odpočinku bylo v té době nově ohrazeno plotem s kamennými sloupky, spojenými pravděpodobně řetízkem, ale ani to nezabránilo postupnému chátrání tohoto místa. Řetízek zmizel před léty a dnes z oplocení zbývá už jen několik kamenných sloupků. V roce 1941 rozhodl Okresní soud v Milevsku, že pozemek, na kterém je hřbitov bude označen v katastru jako les.
Hřbitov zde téměř nic nepřipomíná a tak alespoň kříž, který zde od roku 2012 stojí, je připomínkou našich předků.
MEMENTO MORI !
(Pamatuj na smrt !)
ZPĚT!