Putování čísla popisného 26 po domech ve Veselíčku
Číslo popisné 26 ve Veselíčku je ukázkou jak tato čísla někdy putovala po domech. V roce 1806 došlo ve Veselíčku k přečíslování domů a toto číslování je dodržováno do současné doby. Samozřejmě jen pokud dům stále stojí, nebo byl na jeho místě postaven nový. Pokud byl dům zbořen, tak zůstalo číslo popisné volné a mohlo být přiděleno jinému domu. A to je i případ čísla 26.
Při přečíslování domů v roce 1806 dům č. p. 26 ve Veselíčku již byl, ale zatím nevíme jistě kde. Je zcela jasné, že jej postavil nějaký Žid a protože Žid nesměl být jeho vlastníkem, tak je ve všech seznamech dům zapsán jako židovský, ale majitelem je vrchnost. Podle kopie stabilního katastru stál již před rokem 1850 dům č. p. 26 na návsi na stavební parcele č. 23 a vlastníkem byl Samuel Vodička. Tomu odpovídá i to, že na indikačních skicách z roku 1828 byl někdy po roce 1850 dodatečně dokreslen mezi domy č. p. 25 a č. p. 53, tedy za současnou autobusovou zastávku na návsi. Dnes je zde jen vysoká zeď a ta skrývá nějakou kolnu. Ve sčítacích arších z roku 1869 je uveden majitel tohoto domu Vodička Samuel, narozen 1807 ve Veselíčku, náboženství israelita, povoláním hostinský. Dále jsou zde zapsáni Rosálie (*1811) jeho manželka a dcera Teresie (*1839). Syn Markus (*1835) sklenář se svojí ženou Kateřinou a třemi dětmi bydlí v Milevsku. Hostinská činnost byla provozována v tomto domě i v dalších letech. V roce 1880 je v domě Samuel Vodička, vdovec, stále jako hostinský, jen se svojí dcerou Teresií. V letech 1890 a 1900 je na domě sama Teresie Vodičková, soukromnice, ale již bez uvedení hostinské činnosti. V roce 1902 koupil dům Emanuel Fořt, majitel i sousedního domu č. p. 53. V roce 1930 požádal syn Emanuela Karel Fořt o zrušení čísla popisného, s tím, že dům již neslouží k bydlení. V dalších letech byl dům zbořen a číslo popisné zůstalo volné.
V roce 1938 začal Ferdinand Přibyl připravovat rekonstrukci a přestavbu zámku. Protože chtěl získat úlevy na daních, tak byla budova zámku rozdělena na několik čísel popisných. Přední část od silnice až k věži uprostřed měla číslo 1a, věž a celá pravá strana číslo 42 a zadní křídlo naše číslo 26. Po dostavbě Přibyl žádal na finančním úřadu daňové úlevy, ale nedostal je. Zámek navštívila komise, která rozhodla, že zámek je jedna budova, ta později dostala celá opět číslo 1 a zase zůstalo 26 volné.
Při rekonstrukci lihovaru na bytový dům č. p. 57 byla oddělena původní bydlící část a ta dostala později naše číslo popisné 26, mimochodem bydleli zde po válce Váchovi, pak Šimotovi. I po zboření č. p. 57 v roce 2004 zůstal dům č. p. 26 zachován a nový majitel jej postupně zvelebuje.
Víme tedy jistě, že číslo popisné 26 se ve Veselíčku vystřídalo nejméně na třech domech.
Volná čísla popisná nevznikala jen zbořením domů. Před rokem 1890 byly všechny čtyři samoty u rybníka Prachov (č. p. 35 až 38) převedeny z Veselíčka do Křižanova a volná čísla dostaly ve Veselíčku nové domy. Hodně velkou "nepřehlednost" vnesl ve Veselíčku do čísel popisných národní výbor po sloučení Veselíčka s Bilinou v roce 1960, kdy nové domy na katastru Biliny dostaly popisná čísla z Veselíčka. My domácí se vyznáme, ale co ti cizí. Pokud si někdo přečte adresu Bilina č. p. 88, tak se musí divit jak je ta Bilina veliká, když má tolik čísel popisných.
20. 7. 2011 Petr Fořt