VESELÍČKO a BILINA, historie.
Kapitola 1
Doba bronzová
Při rozšiřování silnice mezi Veselíčkem a Bilinou v roce 1930 objevili dělníci depot měděných žeber (sklad kovových výrobků či jejich polotovarů). Byla to surovina pro výrobu různých nástrojů, dopravovaná k nám nejspíše z Alp na přelomu starší a střední doby bronzové (okolo 1500 let př. n. l.). Žebra byla uložena ve velké keramické nádobě zdobené na podhrdlí plastickou lištou s důlky, bohužel byla po nálezu rozptýlena do různých míst. Mělo jich být původně 32. Do milevského muzea se postupně podařilo soustředit 26 celých či ve zlomcích a Národní muzeum v Praze vlastní čtyři kusy. Místo nálezu je poblíž kamenného kříže, který je na levé straně při cestě z Veselíčka do Biliny na katastru obce Bilina. Nález nesvědčí o osídlení tohoto území před třemi až čtyřmi tisíci let, jen je jisté, že se zde v té době pohybovali lidé.
První písemné zmínky
Panství milevského kláštera v době svého největšího rozmachu, tedy ve 13. a 14. století, zahrnovalo více jak 60 vesnic. Mohlo mezi nimi být i Veselé, tak se totiž Veselíčko původně jmenovalo. A byla mezi nimi zcela určitě Bilina, kterou král Přemysl Otakar I. věnoval milevskému klášteru již 6. ledna 1215. V té době se Bilina ještě jmenovala Belin.
Rožmberkové
Milevský klášter dne 23. dubna 1420 dobyli husité a tím skončilo panství Premonstrátů nad našimi vesnicemi. Panství milevského kláštera si nárokoval Oldřich II. z Rožmberka a také je posléze získal. Stejně po roce 1431 získal hrad Zvíkov s celým zvíkovským panstvím. Oldřichovi byly všechny prostředky dobré k tomu, aby udržel i rozmnožil rožmberské državy. Dnes se už ví, že neváhal zhotovit falza dopisů především krále Zikmunda, aby tyto svoje zisky potvrdil. Od té doby byly osudy zvíkovského panství společné se zastaveným milevským klášterstvím a naše vesnice se až do roku 1473 staly součástí rožmberského dominia - državy pánů z Rožmberka, největšího a nejkompaktnějšího feudálního panství v českém státě, které od 14. století tvořilo samostatnou berní jednotku, bylo nedělitelné a od 15. století bylo spravováno vladařem rožmberského domu.
Zajímavá je pro nás informace ze Zvíkovských stavebních účtů. Na přestavbě hradu Zvíkov pracovali také řemeslníci z našich vesnic. V roce 1471 to byli tesaři Oneš z Biliny a Jan z Biliny. Oneš na Zvíkově pracoval 4 dny a dostal za to 4 groše české a zcela stejné to bylo i u Jana. Jejich výplata byla zapsána do účtu na svatého Jiří, což bylo v roce 1471 o den dříve než dnes, tedy 23. dubna.
V roce 1472 se ujal vlády nad Rožmberským panstvím Jindřich V. z Rožmberka (*25. 6. 1456 - †21. 5. 1489). Ten převzal rožmberské panství se značnými dluhy, které nakonec vyřešil prodejem klášterství Milevského, hradu Zvíkova s panstvím a některých svých dalších majetků Bohuslavu ze Švamberka. Prodej se uskutečnil 28. září 1473. Čeněk Zíbrt sice tvrdí, že: "Bohuslav byl pán, jemuž tehda málo rovných. Jsa nábožný, dobrotivý a spravedlivý, vychoval tak své syny i vnuky. A tak se uhostil na Zvíkově rod pravé staročeské poctivosti a poněvadž neméně umění jako ctnost milovali, lze říci, že měl Zvíkov za nich svůj zlatý věk." O něčem jiném však svědčí skutečnost, že Jindřich V. z Rožmberka byl v době prodeje sedmnáctiletý, navíc duševně a rozumově nebyl zcela v pořádku. Proto se již v roce 1475 pro zdravotní nedostatečnost vzdal vladařství. Pokud uvážíme, že byl Bohuslav ze Švamberka manželem Ludmily z Rožmberka, sestry Jindřichova otce a poručníkem samotného Jindřicha, mohlo by se zdát, že dovedně využil svoje postavení v rodině Rožmberků k zisku majetků. Všechny doklady však svědčí o tom, že to byla přátelská pomoc Rožmberkům v jejich finanční tísni, a že vztahy Švamberků a Rožmberků byly nadstandardně přátelské.
Švamberkové
Zvíkovské panství a klášterství milevské měl v zástavním držení od roku 1473 Bohuslav ze Švamberka (†1490).
Teprve z této doby máme první zmínku o Veselském rybníku, tedy o Veselí (Veselíčku) a to když dne 19. února 1477 psal Jan z Trnové, hejtman na Zvíkově, panu Bohuslavu ze Švamberka: "Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka, nejjasn. Uherského a Českého krále najw. Haitmanu wšech zemí králowstie Českého na JKM miestě a najw. hofmistru královstwie Českého, pánu mému milostivému. …Také pane milý! rač WM wěděti, že na wšech rybnících kázal sem z prwupočátku prolubně sekati, i děkujíc milému pánu bohu newiděti nic, by co k prolubniem šlo, a voda jest velmi čistá; a tak mám za to bohdá, žeť rybám nic nebude. Krom na Weselském rybníku, tu sú k prolubním šli kapři i plod, i kázal sem skrze wšecken rybník prolubně prosekati, a na bocech také několiko prolubní, a čepem sem kázal hnúti maličko, že něco málo vody z nich jde neškodně. I když se ty prohlubně zdělaly, i hned ryby odešly, že sme žádné nemohli potom u prohlubní viděti. A nechal sem Jana Pěšého tu wiec než tayden, že toho pilen byl a nedal zamrznúti, i tak mám za to buohdá, že těm rybám nic nebude, že jest woda čistá; a že sú prwé nikdy w něm ryby nezmieraly, tak mě zprawují…"
Dalším dokumentem, kde se poprvé píše přímo o Veselíčku, ale také o Křižanovu je „Rejstřík nedoplatků roboty z obvodu zvíkovského a milevského panství z roku 1488“, nazývaný „robotní registra zvíkovská“. Podle tohoto registru odpovídá odpracovaná robota v roce 1488 ve Veselíčku 5,5 osedlým lánům (osedlých mohlo být ve Veselíčku víc, protože zaplacená robota není v tomto registru evidovaná) a 2,5 pustým lánům. V Bilině byly v roce 1488 dva pusté lány (statky Hawel a Massek), v Křižanově žádný. V tomto roce patřily naše vesnice pod správu na Zvíkově.
Po smrti Bohuslava ze Švamberka se majetku ujal jeho jediný žijící syn, mladší syn z druhého manželství, Jindřich ze Švamberka (†17.1.1523). Z jeho doby pochází zpráva o slovení „nového Křižanovského rybníka“ zapsaná v rybničním rejstříku z roku 1495. Porybný píše:
„Ryby prodané čber (1 čber = 50-80 litrů) po II ßß XII denárech (2 kopy grošů 12 denárů). Rok do sv. Jiří.
Item vylovil jsem opět f[eria] II. an[te] Galli (V pondělí před sv. Havlem neboli 12. října 1495) XVII ßß. (17 kop (17 x 60 = 1020 ks)) toho prostředního plodu a vsadil jsem jej do Veselského rybníka.Item vylovil jsem opět f[eria] III.an[te] Galli (V úterý před sv. Havlem neboli 13. října 1495) tříletého prostředního plodu XI ßß. (11 kop (11 x 60 = 660 ks)) a vsadil sem jej do Veselského rybníka.
S prostředního plodu dvouletého XXVIII ßß. (28 kop (28 x 60 = 1680 ks)).“
Do Veselského rybníka tedy nasadili 3360 kusů násady.
O Veselském rybníku píše také kronikář Václav Březan: „registra a paměti o slovení rybníků léta 1501 Reykovskýho, Ostrovskýho a Veselskýho, džber kaprův prodáván po půl druhé kopě míšenské a čekáno až do roku a vědro drůbeže po 10 gr.“
Z knihy zvíkovských účtů z roku 1504/5 je zřejmé, že Bilina, Veselíčko i Křižanov patřily ke stehlovickému úřadu (neboli rychtě) na milevském panství. Tamní osedlí tedy podléhali rychtáři ve Stehlovicích. Vrchní správa, kam byly odváděny jejich poddanské platy, se nalézala na Zvíkově.
Roku 1504/5 užíval ve Veselíčku Jakubec pusté grunty Súhradovský (jednolánový), Těšicův (jednolánový) a čtvrt lánu z poustky Kropáčovské. Vaněk z Jestřebic měl v nájmu blíže neurčený pustý jednolánový grunt, Brychatý Swatkocz (Břichatý ze Svatkovic?) užíval půl lánu z pustého gruntu Kropáčovského a Martin měl v nájmu pustý jednolánový Jírův grunt. Všichni své nájemné zvíkovské vrchnosti zaplatili. V tomto kalendářním roce tak bylo ve Veselíčku pronajato celkem 4,75 pustých lánů a také mohli tady být ještě další nepronajaté. Mezi lety 1488 a 1504 tedy ve Veselíčku došlo k nějaké události, v jejímž důsledku se rapidně zvýšil počet pustých/opuštěných gruntů. V Bilině se nalézal pustý jednolánový grunt Havlův, který užívala tamní obec. Za to platila zvíkovské vrchnosti roční nájem 78 grošů míšeňských. V Bilině byl toho roku ještě pustý grunt Mašek, který ale pronajat nebyl, protože se neobjevuje ve výkazu nájmů z pustot.
Podle knihy zvíkovských účtů písaře Jana Bílého byly ve Veselíčku v letech 1514/15 pronajaty tytéž pusté grunty jako před deseti lety (stejná byla i jejich výměra – 4,75 lánu). Kromě Jakubce, který nyní užíval jen pustý grunt Těšicův a čtvrt lánu z poustky Kropáčovské, se objevují i noví nájemci: Oneš, Bartoš, Jetřich a Kouba. V knize je několikrát zmíněn i Křižanov, ale Bilina v knize zapsána není. Naše vesnice jsou ještě v roce 1505 zapsány pod stehlovickou rychtou, ale v roce 1515 již pod rychtou branickou, ale bez Biliny. Je zřejmé, že po roce 1505 byla rychta přesunuta ze Stehlovic do Branic.
V registru z roku 1514/15 i v dalších dokladech od roku 1488 do roku 1544 je Veselíčko ještě zapisované jako Wesele, nebo Weselee a je zřejmé, že se v těch dobách nazývalo Veselé, teprve v roce 1575 je zapisováno jako Veselí a víme, že od roku 1630 jako Veselíčko.
Jindřich byl bezdětný a již za svého života zapojoval do řízení panství svých šest synovců, synů svého bratra Hynka († 10. 7. 1489). Správu panství mezi ně rozděloval a pokud byla některá část menší tak do ní zařazoval vesnice odjinud. Tak se stalo, že Bilina je uváděna s několika dalšími vesnicemi panství Zvíkovského ve správě panství Orlického, které 4. října 1519 koupil synovec Jindřichův Kryštof od Václava Zmrzlíka ze Svojšína. Kryštof byl v nákupech aktivní, mimo jiné koupil také v roce 1527 Bechyni.
Jindřicha přežili jen dva jeho synovci. Zmiňovaný Kryštof († 9. ledna 1534), který je uváděn jako zakladatel zvíkovské větve rodu Švamberků a držitel panství Krasíkov, Zvíkov, klášterství Milevsko a dalších majetků a jeho bratr Jan, který je zakladatelem borské větve Švamberků, pán na Boru a Krasíkově.
Po Kryštofově smrti se řízení panství ujal jeho nejstarší syn Jindřich, ale do správy majetku na Orlíku mluvila výrazně také Kryštofova vdova Anežka ze Švamberka rozená Bezdružická z Kolovrat (†15.3.1538). „Správa její nechválí se. Zámek, dvory i vsi zpustly, neplativši čeládce, nejvíce poddaným svým, takže utíkali. Lesy mimo vůli nebožtíka pána zmejtiti dala a sumou všecko hospodářství zmenšila“. Šest synů Kryštofa se nakonec 23. července 1540 dohodlo, že si majetek rozdělí. Nejstarší Jindřich získal Zvíkov, Janovi připadlo milevské klášterství, Bohuslavovi panství Orlík, Ratmír dostal panství Krasíkov (Švamberk) a nezletilí Václav a Zdeněk si rozdělili Bechyni. Je zřejmé, že po dělení v roce 1540 byly naše vesnice, Veselíčko a Bilina, ve správě Jindřicha na Zvíkově. V roce 1543 zničil hrad Krasíkov požár, což byl asi důvod proč již v roce 1544 směnil Ratmír panství Krasíkov s Jindřichem za polovinu Zvíkova. Ratmír je zapsán v tomto roce v berním rejstříku zvíkovském jako majitel vesnic patřících pod branickou rychtu. Pod tuto rychtu patřily vesnice Branice, Stehlovice, Jetětice, Bojenice, Srlín, Rukáveč, Makov, Křižanov, dva mlynáři, Okrouhlá a obě naše vesnice - "Vesele" a Bilina. Ratmír v roce 1546 zemřel a jeho statek si rozdělili na čtyři díly bratři Jan (†1559), Bohuslav (†1552), Václav (†1562) a Zdeněk (†1553), tedy bez Jindřicha. V roce 1449 koupil Jindřich od Václava na Bechyni několik vesnic, mezi nimi je jmenovaná také Bilina. Snad se dostala do majetku Václava dědictvím po Ratmírovi v roce 1546 a Veselíčko bylo v majetku Jana na Milevsku. Jan sídlil na tvrzi v Květově a byl jediný z bratrů, který zanechal potomky, Kryštofa (*1538, †1582) a Hynka. V roce 1569 prodali zbylí zvíkovští Švamberkové, tj. Jindřich starší a jeho synovci Kryštof a Hynek, bechyňské panství Petru Vokovi z Rožmberka. V témž roce předal Jindřich svým synovcům vedle Milevska i Orlík, který začal Kryštof zvelebovat, zatímco na Milevsku zůstal Hynek. Dne 25. června 1570 Hynek zemřel a 14. ledna 1574 zemřel také Jindřich, nejstarší a poslední žijící ze šesti sourozenců, kteří si v roce 1540 rodový majetek rozdělili. Kryštof, syn Janův tak zůstal jediným univerzálním dědicem zvíkovské rodové větve Švamberského majetku.
K této generaci Švamberků několik poznámek. Především všech šest synů Kryštofa staršího spolu až nezvykle dobře vycházelo a je až s podivem, že se to týká i jejich žen. Dobré vztahy měli i se svými sedmi sestrami, většinou dcerami jejich otce z druhého manželství. Především Jindřich zastával ve státě významné funkce, byl zemským sudím, pak nejvyšším sudím dvorským, hejtmanem bechyňského kraje, pak prácheňského kraje aj. Známý byl jeho chov koňů a chrtů. V neposlední řadě hýřil stavebními aktivitami především na Zvíkově. V padesátých letech se dostal do popředí jeho bratr Jan, který byl rovněž nejvyšším dvorským sudím. Hejtmanem byl i Václav na Bechyni. Oba synové Janovi, Hynek a Kryštof, se zůčastnili válek proti Turkům. Švamberkové patřili v té době k nejvýznamnějším panským rodům a podle berních rejstříků z roku 1557 byli šestým nejbohatším rodem v Čechách (Po Rožmbercích, Pernštejnech, Lobkovicích, pánech z Hradce a Šlikových.)
Další změna majitelů našich vesnic nastala hned v roce 1575. Král Maxmilián II. měl nedostatek peněz a vybídl Kryštofa aby zápisná panství Zvíkov a Milevsko koupil dědičně. Kryštof využil příležitosti a na císařovu nabídku přistoupil.
Zde je opis několika vět z ujednání s králem Maxmiliánem:
No.1. Trh o Zviekov. Pan Kryštof předepsaný dal se v jednání s Jeho Milostí Císařskou, králem Maxmiliánem leta Páně 1574 v příčině Zvíkova.
No.2. V Kvaternu Trhovém Modrém léta 1575 v pondělí po sv. Lampertu, jinak před sv. Matoušem. Oxv. Nejjasnější kníže, pán Maxmilián II. volený římský císař, uherský, český etc. král ráčil se přiznati před úředníky Pražskými, že dědiny J. M. Císařské, Královské, duchovní a komorní, zápisné, totiž zámek Zvíkov a město Milevsko etc. Rejstřík po alfabetě všeho toho zboží Milevského i Milevského, osvobozeného, aby byla známa jejich podstata: … Branice, Bilina, Bojenice, … Na Červeným kostel, mlejn, přívoz, … Jamny, … Jetětice, … Květov, Kučeř, Křižanov, … Líšnice, … Milevsko městys, … Milevský klášter, … Osek, Okrouhlá, … Rejkovice (Hrejkovice), Rukáveč, … Saník, … Veselí (Veselíčko), …
No.3 V Kvaternu relací fialovém leta 1575 v pondělí po svatém Lampertu A. XXII. Maxmilián král etc. Kryštofovi ze Švamberka zámek Zvíkov etc. k dědictví dávati ráčí. Artikul z též relací etc.: Ty všecky nahoře psané dědiny etc. Kryštofovi ze Švamberka dědicům etc. ku pravému právu dědickému prodati a postoupiti jsme ráčili za 47 993 kop 311/2 gr., vše v českých…
Král Maxmilián II. nechal před prodejem zastavené zvíkovské a milevské panství ocenit. Bylo tak pořízeno pošacování (neboli taxa) obou panství, v němž byly u jednotlivých městeček a vsí uvedeny celkové počty osedlých i jejich celkové roční povinnosti vůči vrchnosti. Bilina, Křižanov a Veselíčko jsou uvedeny u panství zvíkovského a milevského. Zběšičky také, ale jsou opatřeny poznámkou, že je dříve držel opat milevského kláštera, který je později postoupil otci Kryštofa II. neboli Janu staršímu ze Švamberka, pánu na Milevsku v letech 1540–1559. (Milevským opatům byla za krále Ladislava Pohrobka – přibližně kolem roku 1457 – vrácena do osobního užívání část milevského panství, pár vesnic okolo Milevska, klášterní dvůr, pivovar… Jak vidno, mezi tímto majetkem se nalézaly i Zběšičky, které pak někdy mezi lety 1540–1559 získal Jan starší ze Švamberka. Zřejmě je míněn rok 1543, kdy milevský opat Jan pronajal zmíněnému Švamberkovi klášterní majetek.) V tomto pošacování je mimo jiné uvedeno v Bilině 6 osedlých statků, v Křižanově 7, ve Zběšičkách 5 a ve Veselíčku pouze dva osedlé statky.
Aby mohl Kryštof ze Švamberka zaplatit kupní cenu králi Maxmiliánovi ve stanovených termínech, odprodával postupně některé vesnice různým zájemcům z řad rytířů a zemanů. Celkem prodal 66 vesnic celých, osm vsí zčásti a dva dvory. Dne 1. prosince 1575 tak prodal od panství zvíkovsko – milevského Veselí, Křižanov a Bilinu (celé vsi) a ve Zběšičkách, co tam měl, spolu s vesnicemi Kluky a Březí za 3.670 kop grošů českých panu Bohuslavu Kalenicovi z Kalenic na Chřešťovicích.
Před sepsáním trhové smlouvy nechal Kryštof vesnice znovu ocenit. „Pošacování“ uvádí ve Veselí v roce 1575 čtyři osedlé selské statky a rybník. Každý z těchto statků měl každoročně daňovou povinnost 30 grošů na svatého Jiří (svatojiřský ourok), 30 grošů na sv. Havla (svatohavelský ourok), 30 grošů berně vánoční a 6 denárů podymného za komín v domě. Další povinností byly 4 dny roboty a odvod 30 vajec, 2 slepic a 2 sýrů. Ve Veselíčku je u každého ze čtyř statků připsán peněžní plat 38 grošů za pronájem „pustého“. Je zřejmé, že v té době byly ve Veselíčku ještě pusté statky, jejichž pozemky měli v nájmu stávající sedláci. V Bilině bylo v té době šest osedlých statků. Platby z nich byly ale jiné než ve Veselí. Svatojiřský a svatohavelský ourok byl po dvanácti groších, vánoční berně žádná. Podymné, robota a naturální odvody vajec, slepic a sýrů byly stejné jako ve Veselí. Snížené ouroky a berně byly nahrazeny povinností odvodu dvanácti džberů žita a dvanácti džberů ovsa. Také v Bilině platili ze dvou statků (Aubesta a Šerha) za pronájem „pustého“ 38 grošů. Rovněž zde byl pravděpodobně jeden statek pustý. V ocenění jsou ve Veselí statky: Mikuláš na Svatkovic, Petr Svatkovic, Jíra Temovecz a Anna vdova. V Bilině jsou statky: Vojtěch Aubesta, Mathias Blehů, Pokrauziek, Šerha, Michal a Vlk. V Křižanově bylo sedm statků se stejnými platy a povinnostmi jako v Bilině. Byly to statky: Mach na Maškovo, Jan Kmochů, Václav Polodne, Michal, Vavrouš, Vávra na Bostekovic, Jíra. Ze smlouvy, tak jak je zapsaná v zemských deskách (DZV 62 G 18), vyplývá, že Veselíčko se jmenovalo ještě Veselí, že Prachovský rybník byl ještě Křižanovský a snad je zajímavé, že hospody byly v té době jen v Křižanově a v Klukách, ve Veselíčku žádná.
Kryštof prodejem přibližně poloviny koupených panství utržil 48.3451/2 kopy grošů českých, tedy získal tolik peněz, že mohl zaplatit celý dluh císaři Maxmiliánovi II za obě panství celá. Tady je asi možné hledat rozdíl mezi pošacováním císařským, kde byly ve Veselíčku pouze dva osedlé statky a pošacováním Kryštofa, kde jsou čtyři osedlé. Na tomto prodeji vydělali asi i další. Císařské pošacování prováděli čtyři komisaři, z nich dva později od Kryštofa části panství odkoupili. Byl to především Bernart Hodějovský z Hodějova, který 24. února 1581 koupil od Kryštofa téměř celé milevské panství (21 vesnic a klášter) a Bohuslav Kalenice z Kelenic, který koupil šest vesnic. Kryštof těmito prodeji řešil také minulé dluhy. Vesnice Křižanov s rybníkem, Gdešice a Veselí byly zastaveny od roku 1570 paní Anně Kalenicové z Mitrovic na Chřešťovicích za 1045 kop grošů českých. Jak víme, byla to manželka Bohuslava Kalenice.