NÁRODNÍ LISTY 1894
Odpolední vydání Národních listů ze čtvrtka dne 15. listopadu 1894 zveřejnilo obsáhlou zprávu o výstavě, která byla ve Veselíčku uspořádána u příležitosti otevření nové školní budovy.
-- Z Veselíčka u Milevska. (Národopisná výstavka.) Národopisný ruch jevil se dosud nejméně na českém jihu. Leč i zde nastal obrat. Důkazem toho je národopisná výstava ve Veselíčku uspořádaná ve dnech 3.-5. t. m. přičiněním místního odboru národopisného za podpory okresního zastupitelstva v Milevsku a za účasti všech přifařených osad. Výstava byla rázu sběracího, jakž jinak za trudných poměrů českého jihu ani jinak býti nemohlo. Výstava byla umístěna v hořejším sále "panského hostince". Památky byly sneseny namnoze velice cenné. Z nábytku pěkně se vyjímala v rohu postavená „španihelská zeď“ skládací, s pestrými květy a obrazy svatých, jež se stavívala k posteli šestinedělky aneb i jiného nemocného „když byl těžkej“ (těžce nemocen). Pozoruhodna byla též řada truhel malovaných i tvrdých, vykládaných ornamenty hvězdovými, ptáčky i celými domy, jakož i dvě velké jarmary. Ve vykládaném „cinkosnu“ nalezli jsme pěkné kusy domácího nádobí, zejména talíře a misky, vesměs zdobené malovanými zelenými lístky, vyrobené v blízké Tejnici, dále velké hliněné džbánky a j. Z výšivek vystaveny byly nejvíce pleny na hlavu a fěrtochy, buď s bílým vyšíváním, buď s velkými bílými květy a lístky, obšitými na okraji pestře barveným šmelcem. Rozvěšené a rozložené čepce zlaté, stříbrné i bílé půvabně se k nim pojily bohatým svým vyšíváním. Vyšívání barevného bylo málo. Jím chlubila se pouze jedna koutnice (s květy a ptáčky) a podvazky; obě práce starší. Z ostatních krojů uvádíme pěkné hedvábné špenzry, jednobarevné s pestrými květy, vyšívané šněrovačky, sukně aj. Jako všude i zde vymizel dříve národní kroj mužský. Při vší horlivé činnosti sběratelů nebylo lze již sehnati než jedny koženky a rukavice ze srnčí kůže se srstí navrch obrácenou. Jako ukázka obvyklého v okolí zdobení různých šatů rybími šupinkami vystavena černá zástěrka s lístky a květy vystříhanými velice dovedně z rybích šupinek a zeleným hedvábím spojených. Zajímavými kousky ze selské domácnosti kraje byly také dvoje hodiny, oboje asi 150 let staré, jedny z nich zvonily ráno v 6 hodin a v poledne ve 12 hodin klekání; dále železný svícen, starý kolovrátek, známé obrazy na skle sv. Genovefy, božího hrobu (stará rodinná památka) a j. Po stěnách byly rozvěšeny pro zdejší kraj a historii zajímavé svým místním významem, všeobecně pak svou uměleckou cenou obrazy P. Marie Sepekovské, dále vzácnou štědrostí majitele velkostatku veselíčského malované podobizny baronem Nádherným zapůjčené, Josefa Chlumčanského z Přestavlk, Josefa Bretfelda, svob. pána ze Švamberků, Chlumčanské z Přestavlk manželky Radeckého, pražského arcibiskupa kardinála Chlumčanského, jichž řada tímto výpočtem není nikterak ukončena. Nejobsáhlejší byla sbírka starých knih a listin, rozložená po stolech. Byly to předem četné knihy náboženské, z nichž zvláště uvedeny buďtež: Písma svatá z roků 1676, 1677, Zlatá Jindřicho-Hradecká Mariánská růže, vytištěná v Praze v impressi akademické u sv. Klimenta L. P. 1688, Berla Královská t. j. Slovo Boží z r. 1709. Zajímavým spiskem je dále: Krátké vypsání země české aneb známost všech měst atd. od kněze Josefa Sv. Víta Táborskýho povolením královského kněh u v á ž e n í (překlad latinského censura) roku 1778. Z lidové literatury vyjímáme: Selskou pranostyku, Svatební smlouvy, Herbář, Výhružný list (starý to rukopis), četné písně církevní i světské, psané modlitby, různé zápisky hospodářské apod. Pokud se školského oddělení týče, doufáme, že ústřední odbor školský v Praze bude s činností veselíčských učitelů spokojen. O jejich horlivé snaze svědčila přečetná sbírka školních knih a listin. Bylyť zde vyloženy všechny čítanky české od první počínaje, veškery kalendáře učitelské, Jádro methodní ve 3 dílech z r. 1824, Vychovatelství (1792), Pravidlo dobropísemnosti od Filcíka 1823 a jiných více. Jako místní památky na veselíčskou školu, její učitele i návštěvníky poutaly pozornost školské foršrifty z let 1832 a 1835, Zlatá kniha (1845), Ustavující dekrety učitele Fr. Pokorného z r. 1801 a 1804, osvědčení 17 občanů z Veselíčka a okolí (1823) témuž učiteli za zdárné působení při škole po 14 let, podobně výnos biskupský z r. 1825 kooperátoru a učitelům ve Veselíčku, různá jiná vysvědčení atd. K tomuto obsáhlému oddělení školskému čestně družila se hojná sbírka skladeb domácích hudebních skladatelů. Zastoupeni byli Boležálek, Jakoubek, Lošan, Mašek, Hořický, Fr. V. Pokorný, Rudolf a j. Též pěkná sbírka mincí poutala svou rozmanitostí a stářím mnohých kusů; uvádíme pouze václavské grošíky, několik kousků z let 1590, 1693 a všechny postupně z let pozdějších. Výstavu doplňovaly po stěnách rozvěšené a též snaživou péčí pánů učitelů pořízené mapy a diagramy. Tak místní poměry školské případně a jasně byly znázorněny mapou „Školní obec Veselíčko" a diagramy "Učitelé při škole Veselíčka" a „Počet školou povinných dítek v různých letech“ (2). Pro anthropologické oddělení zajímavé byly: Výška a váha 15 pct. dospělých obyvatelů" (2 diag.), „Vzrůst školního dítka ve Veselíčku“, „Porovnání vzrůstu hocha z Veselíčka a z Prahy“, „Barva očí a vlasů 15 pct. dospělých obyvatelů“. Zemědělské, hospodářské a sociální poměry místní pěkně znázorněny diagramy a obrazce: „Rozdělení půdy dle kultury“, „Pole osady veselíčské dle plodin“, „Topická jména polí, luk a lesů“, „Obyvatelé osady veselíčské dle stavu a povolání“, „Přímení majitelů usedlostí“ a „Narození, sňatky a úmrtí od r. 1883-1893. Všeobecné pozornosti se těšil zejména „Stručný přehled dějin osady veselíčské". Výstava měla po všechny tři dny hojnou návštěvu ze všech tříd obyvatelstva domácího i přespolního a každý musel projeviti podiv horlivé a trpělivé činnosti pánů učitelů. Kdo zná přečetné překážky na českém venkově, dovede oceniti obtížnou tu práci. Zvlášť o výstavu tu se zasloužili pp.: řídící učitel Jan Pošmourný, předseda odboru, učitel Josef Skalička, jednatel a duše celého podniku, učitelé A. Košta a Fr. Vyskočil a pokladník V. Suchan, k nimž radou a pomocí družil se pan farář ve Veselíčku V Žahourek. Návštěvě výstavky valnou částí přispěla v neděli konaná slavnost svěcení nové školy ve Veselíčku, jejíž účastníci, z nichž uvádíme i básníka Adolfa Heyduka, bedlivě si prohlédli výstavku a vzdali zasloužený dík pořadatelům. Stalo se tak na odpoledním banketu v nové škole, kdež vřele promluveno o národopisné výstavě a proneseny srdečné přípitky jejímu zdaru.
Vysvětlivky (podle Ottova slovníku naučného aj.):
cinkosna– kredenc, skříň na nádobí
fěrtoch– nesešitá sukně vázaná zepředu dozadu, nařasená do pasu
šmelc– z německého smalt
kout– jest místo, kde se dvě stěny sbíhají. V příbytcích našich venkovanů bývá pravý kout světnice čestné místo, kde stojí dlouhý stůl dubový, okolo něho lavice, za ním v koutku tříhranná almárka, nazv. koutnice v níž má hospodář uschované spisy a jiné věci. U tohoto stolu zasedá hospodář se svojí rodinou. V levém koutě světnice stává obyčejně postel, na kterou se uchyluje žena, když se chystá k slehnutí. Postel tato bývá opatřena nebesy a zastřena koutní plachtou (koutnicí nebo boudnicí) ozdobně vyšívanou hedvábím a obroubenou krajkami. V koutě za plachtou má rodička strávit celých 6 neděl, odtud její pojmenování koutnice a šestinedělka
podvazek- součást dámského spodního prádla. Slouží k udržení punčochy na nohou ve stejné poloze, zamezuje tomu, aby punčocha sjela dolů.
špenzr– krátký, úzký rovný kabátek používaný pro slavnostní příležitosti
koženky- pánské kalhoty
klekání– jest odpustková modlitba, kterou věřící ráno, v poledne a večer na zvonem dané znamení klečíce, v sobotu pak večer a celou neděli stojíce modliti se mají
kolovrátek– stroj k vytváření textilního vlákna, kolovrátek se říkalo i flašinetu, tedy hudebnímu přístroji
foršrift- předpis
kněhy - knihy
topický– z řečtiny – místní, vyskytující se na určitém místě
pct. - procenta