160 let od konsekrace kostela sv. Anny ve Veselíčku
Všechny vesnice naší současné farnosti patřily od 13. století až do roku 1420 milevskému klášteru Premonstrátů. Písemné dokumenty o příslušenství našich vesnic k milevskému klášterství se nedochovaly. Výjimkou je Bilina, kterou dne 6. ledna 1215 věnoval klášteru král Přemysl Otakar I. a listina je uložena v archivu v Třeboni. Dne 23. dubna 1420 vydrancovali a vypálili milevský klášter husité a byly zničeny všechny písemnosti v klášteře uložené a tedy i doklady o vesnicích, které ke klášteru patřily. Těch vesnic bylo v té době více než 60 a naše vesnice byly mezi nimi. O Křižanovu, Branicích, Stehlovicích a Veselé, jak se tenkrát Veselíčko nazývalo, máme tedy první písemnou zmínku až z roku 1488, kdy byly součástí panství Švamberků a byly spravovány ze Zvíkova.[1]
Osudy vesnic naší současné farnosti byly ještě téměř dalších 90 let společné. V roce 1505 jsou zapsané pod stehlovický úřad (rychtu), od roku 1515 jsou zapsané pod branický úřad. V roce 1575 Bohuslav ze Švamberka prodal Veselí (Veselíčko), Křižanov, Bilinu a několik dalších vesnic Bohuslavu Kalenice z Kalenic na Chřešťovicích. Branice a Stehlovice zůstaly v majetku Švamberků. V pobělohorské době Švamberkové o svoje majetky přišli. Panství Orlík a Zvíkov, včetně vesnic Branice a Stehlovice, koupil 13. listopadu 1623 Jan Oldřich z Eggenberku a téměř po sto letech je v roce 1719 zdědil po své tetě Marii Ernestině z Eggenbergu Adam František Schwarzenberg. Schwarzenbergům vesnice patřily až do zrušení panství v roce 1849.
Veselíčko, Křižanov a Bilina se staly v roce 1600 spolu se Zběšičkami součástí nového panství, které založil po smrti svého otce Bohuslav Kalenice mladší a Veselíčko se stalo sídelním místem. Po roce 1630 vlastnili panství Veselíčko Šternberkové a od roku 1635 Alexander Ghindertael. Po jeho smrti se vdova Marie Konstancie v roce 1665 provdala za Jošta Wolfa ze Schwartzenwolfu a Schwartzenwolfové zde byli do roku 1751.
Podle berní ruly z roku 1654 bylo v Bilině v té době 6 statků, z toho 2 dříve osedlé, 2 nově osedlé a 2 pusté. V Křižanově bylo v roce 1654 celkem 8 statků, z nich 3 dříve osedlé, 2 nově osedlé a 3 pusté. Po skončení třicetileté války tedy zbyli v Bilině jen dva sedláci a v Křižanově jen tři sedláci. Ve Stehlovicích bylo v roce 1654 celkem 7 statků, z toho jeden nově osedlý a v Branicích 7 statků, z toho dva pusté. Branice a Stehlovice třicetiletou válkou utrpěly přeci jenom méně než Křižanov a Bilina. Ve Veselíčku byl panský statek, který v berní rule nebyl zahrnut.
Konec 17. století bylo období, kdy nastartoval v Čechách růst obyvatel. V roce 1702 bylo tzv. solní sčítání lidu, které sloužilo jako podklad k přirážce za cenu soli pro jednotlivá panství. V tomto roce bylo na panství Veselíčko, tedy ve Veselíčku, Bilině, Křižanově a Zběšičkách, 175 lidí starších deseti let. I když byly vesnice naší současné farnosti součástí různých panství, tak zůstávaly stále všechny přifařené k Bernarticím. Od roku 1685 jsou v Bernarticích vedeny matriky narozených, oddaných i zemřelých také pro naše vesnice.
Panství Veselíčko koupil v roce 1751 Antonín Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan. S rodinou přišel do Veselíčka z Hoštic a přivedl s sebou také dvouletého syna Václava Leopolda. Toho si připomínáme proto, že byl v letech 1815 až 1830 pražským arcibiskupem a nejenom že strávil mládí ve Veselíčku, ale i později sem velmi často zajížděl za svojí sestrou Annou, provdanou Bretfeldovou.
V roce 1783 koupil panství Veselíčko od svého švagra Jana Nepomuka Chlumčanského Josef Bretfeld. Ten výrazně zasáhl do dění ve Veselíčku a spolu se svým synem Františkem Josefem zajistili rozsáhlý rozvoj Veselíčka. Přibyli zde lidé i domy, byl zde lihovar, škrobárna a pivovar. Josef Bretfeld založil ve Veselíčku v roce 1792 školu, takže děti z našich vesnic přestaly docházet do školy do Bernartic. Přestavěl zámek a v rámci přestavby byla postavena zámecké kaple, jejíž součástí byla i hrobka Bretfeldů. Dne 13. června 1798 byla kaple vyhlášena za soukromou zámeckou a dne 26. července toho roku od, tenkrát ještě generálního vikáře a světícího biskupa, Leopolda Václava Chlumčanského z Přestavlk a Chlumčan ke cti sv. Anny posvěcena.
Roku 1804 byla uznána zámecká kaple za veřejnou pro osadu Veselíčko a sloužila i Bilině, Křižanovu, Branicím a Stehlovicím. Zanedlouho začali věřící kapli nazývat kostelem. V té době byly přesunuty do Veselíčka všechny církevní obřady z Bernartic. Nejdříve bohoslužby, od roku 1804 křtiny a svatby a nakonec i pohřby, ale to už bylo v roce 1806, kdy byl založen první hřbitov, u cesty do Jestřebic. Od roku 1804 jsou vedeny ve Veselíčku matriky narozených a oddaných a od roku 1806 i pohřbených. První pokřtěnou, podle matriky narozených, byla 8. dubna 1804 Marie, narozená v Branicích, dcera Františka Fuky a Anny rozené Kálalové. První zapsaná svatba byla 13. května 1804. Ženichem byl Matěj Bezkočka a nevěstou sedmnáctiletá Anna Chárová z Veselíčka. Podle matriky zemřelých byl na starém hřbitově jako první pohřben dne 17. srpna 1806 osmiletý chlapec z Branic. Hned další den zde byla pohřbena tříměsíční holčička z Křižanova a trochu mrazí z toho, že první pohřbení z Biliny a Veselíčka byly tříměsíční děti a ze Stehlovic půlroční holčička. V následujících letech pak hrobů přibývalo a do roku 1882, kdy byl otevřen nový hřbitov, zde bylo k věčnému odpočinku uloženo více jak 2.400 lidí. A občas se sem pohřbívalo i později.
V roce 1843 zakoupil panství Veselíčko ve veřejné dražbě Jan Nepomuk šlechtic Nádherný. To už bylo v době, kdy se začalo jednat o stavbě nového chrámu Páně ve Veselíčku, protože zámecká kaple již svým stavem ani velikostí nevyhovovala. Stavby se ujal náboženský fond, který získal peníze na stavbu ze značné části sbírkou mezi obyvateli.
V lednu 1847 bylo vydáno guberniální rozhodnutí (stavební povolení). Stavba byla vedena mistrem tesařem Janem Mrazíkem z Tábora. V roce 1848 byl položen základní kámen nového kostela a v říjnu 1849 byly dostavěny zdi chrámu. V následujícím roce došlo k dokončení klenutí kostela a vyrostla i věž. V roce 1851 se stavební práce chýlily k závěru a kostel byl provizorně v neděli 19. října 1851 vysvěcen, aby v něm mohly být konány bohoslužby. Následovalo zařizování kostela (lavice, oltáře, kazatelna) a na věž bylo zavěšeno 5 zvonů (Spasitel Ježíš Kristus, P. Maria, sv. Anna, sv. Jan Nepomucký a sv. Florián). Slavnost konsekrace kostela sv. Anny proběhla ve dnech 9. až 11. září 1854 za účasti Jana Valeriána Jirsíka, biskupa českobudějovického, mnoha světských i církevních představitelů a velkého počtu věřících. V souvislosti s tím udělil papež Pius IX. této farnosti 40denní odpustky. V roce 1857 byla poté místní lokálie prohlášena za faru.
U příležitosti výročí 150 let od konsekrace kostela byla v roce 2004 vydána publikace obsahující historii farnosti i tohoto kostela. Autoři čerpali většinu informací pro toto dílo z farní kroniky fary veselíčské. Bohužel farní kronika je dnes asi nenávratně ztracená a tak má tento spis, jedinečnou dokumentární hodnotu. Je nesmírnou zásluhou autorů této publikace, že informace z farní kroniky zůstaly zachovány alespoň v tomto opisu. Pokud chcete vědět více o našem kostele, tak vyhledejte tuto publikaci.
30. června 2014, Petr Fořt
[1] Pokud je někde uváděn rok 1306, jako rok první písemné zmínky o Branicích, Stehlovicích a Veselíčku, tak se jedná o nepravdu. Autoři se odvolávají na Dominika Čermáka, ale ten ve své knize „Premonstráti v Čechách a na Moravě“ (1877) píše v souvislosti s rokem 1306 o Branicích na Moravě a ne o našich Branicích. První přiřadil tento rok omylem k našim Branicím i Stehlovicím Josef Kytka v knize „Milevsko a jeho kraj“ a Veselíčko k nim přidali jiní v knize vydané k 700 letům Branic.