Kaplička svatého Vojtěcha
V minulém roce nechala Obec Veselíčko opravit naší kapličku v Bilině. Součástí opravy bylo i zavěšení nového zvonu do věžičky. Zvon vyrobil a dne 13. září 2016 zavěsil pan Michal Votruba z Myslkovic u Tábora.
O historii kapličky, nebo zvoničky toho moc nevíme. Snad bychom věděli více, kdyby se neztratila v roce 2004 farní kronika kostela ve Veselíčku. Karel Soldát ve svých vzpomínkách z roku 1932 tvrdí, že v Bilině bývala zvonička, na které byl zvon o váze 11 kg s obrázkem sv. Jana Nepomuckého a zapsaným rokem 1803. Jak kaplička vypadala někdy v roce 1892, víme z obrázku Václava Šebeleho, který je publikován i v knize „Z dějin obce Veselíčko“. Karel Soldát popsal i přestavbu kapličky v letech 1914 až 1917 a její vysvěcení farářem Josefem Šmejkalem ke cti sv. Vojtěcha. V kapličce byl zavěšen obraz malíře Karla Veselého z Borovan. Na obrázku byl sv. Vojtěch a pod ním byla zobrazena Bilina. Bohužel tento obraz zmizel při opravě kapličky v roce 2000. Původní zvon byl prý zrekvírován v roce 1917 pro válečné účely a v roce 1922 obec pořídila do kapličky u R. Pernera v Č. Budějovicíh zvon nový. Tento zvon byl zrekvírován za německé okupace. Nyní je tedy v kapličce zvon třetí, s obrázkem sv. Vojtěcha, o váze 14 kg.
Svatý Vojtěch
V 10. století patřilo severovýchodní území Čech Slavníkovcům, kteří sídlili na hradě Libici. Tam se kolem roku 956 narodil Střezislavě a Slavníkovi syn Vojtěch, který vyrůstal spolu s pěti bratry a otcovým levobočkem Radimem. V dětství však vážně onemocněl, a tak ho rodiče s vírou svěřovali Panně Marii a chlapec se uzdravil. Otec se ho z vděčnosti rozhodl uvolnit pro kněžský stav. Poté, co získal základy vzdělání u svého pěstouna Radly, odešel do Magdeburku, kde studoval dalších devět let. Místní arcibiskup Adalbert si jej velmi oblíbil a Vojtěch si po něm zvolil své biřmovací jméno (německy Adalbert = česky Vojtěch).
V roce 981 se Vojtěch vrátil do Čech a stal se pomocníkem prvního pražského biskupa Dětmara. Následující rok Dětmar zemřel a Vojtěcha zvolili jeho nástupcem. Vojtěch žil velice asketicky, o stravu a majetek se dělil s chudými a potřebnými. Záhy začal podnikat i misijní cesty do Polska a tehdejších Uher (dnešní Maďarsko), kde pokřtil pozdějšího svatého krále Štěpána. Ani po šesti letech neúnavné misijní práce se však situace v Čechách o mnoho nezlepšila, se svými požadavky na obnovu mravů narazil Vojtěch na odpor lidu i duchovenstva. Velmi ho to trápilo, a proto se vydal roku 988 se svým nevlastním bratrem Radimem do Říma požádat papeže, aby jej zprostil pastýřského úřadu.
Papež Jan XV. jeho žádosti sice vyhověl, nicméně na pražský stolec nikoho dalšího nedosadil. Vojtěch zamýšlel podniknout pouť do Svaté země, ale cestou se zastavil v benediktinském klášteře na Monte Cassinu a rozhodl se vstoupit do benediktinského řádu. Jelikož mu i zde prokazovali pocty jako biskupovi a setkal se tu s uvolněnou řeholní kázní, přesídlil nakonec do kláštera na římském Aventinu. Bratr Radim jej následoval. Tam žili oba jako prostí mniši, v práci, pokoji a radosti. Po skončení noviciátu zde Vojtěch v roce 990 složil řeholní sliby.
Teprve o dva roky později začal kníže Boleslav II. vyjednávat o návratu českého biskupa na neobsazený stolec. Vyslal do Říma posly v čele s Vojtěchovým učitelem z dětství Radlou a mnichem Kristiánem. Měli tlumočit jménem lidu přání a slib, že tentokrát nebudou Vojtěchovým snahám o duchovní obnovu bránit. Vojtěch opouštěl ústraní kláštera velice nerad, záruky knížete ale přijal. Do Čech s ním putovalo také dvanáct benediktinských mnichů, aby tam založili klášter a byli mu duchovní posilou a podporou.
Do Prahy doputoval Vojtěch bos, v kajícím rouchu. Obyvatelé Prahy jej nadšeně přivítali a kníže mu předal edikt, který pražskému biskupovi zaručoval pravomoci rozlučovat sňatky mezi příbuznými, stavět kostely a vybírat desátky. Pro mnichy Vojtěch zakoupil v Břevnově u Prahy pozemek a roku 993 zde založil první mužský klášter v Čechách. Sám papež jej vybavil tehdy neobvyklou listinou, v níž vzal klášter pod svou ochranu a zaručil mu svobodnou volbu opata.
Biskup Vojtěch se znovu pustil do misijně pastoračního díla. Brzy ale došlo k další otevřené vzpouře proti jeho úřadu. Jedné ženě, nařčené z cizoložství, hrozila podle pohanského práva smrt z rukou jejího manžela. Schovala se proto v chrámu svatého Jiří a hledala ochranu u biskupa. Vojtěch ji přijal s tím, že bude konat pokání a půjde před soud, zastal se tak jí i cizoložníka, svého jáhna. Ale Vršovci, rod jejího manžela, porušili právo azylu na svaté půdě, vtrhli do kostela, vyvlekli ženu ven a na místě ji sťali. To byla pro biskupa „poslední kapka“, důkaz, jak málo Češi dbají na Boha a autoritu církve. Vrahy uvrhl do klatby a znovu odjel do Říma. Cestou do Itálie se zastavil v Uhrách, kde zůstal nějaký čas u dvora a vychovával mladého Štěpána. Když později dorazil do Říma, s úlevou se znovu uchýlil do svého milovaného kláštera na Aventinu. Bratři ho s láskou přijali a pověřili funkcí převora kláštera.
Vojtěch vyslovil přání znovu se zapojit do misií ve slovanských zemích a papež Řehoř V. tedy vyslal českého biskupa zpátky do svého úřadu, ale v případě, že by jej Češi ani tentokrát nepřijali, se měl stát misionářem u okolních národů. Vojtěch pak odjel do Polska, odkud poslal zprávu o svém návratu do Čech. Byl však znovu odmítnut, Češi se svého biskupa zřekli. Vojtěch se tedy po dohodě s polským knížetem vydal hlásat evangelium mezi pohany, ale jeho misie netrvala dlouho.
Zemřel mučednickou smrtí na území Pruska 23. dubna 997 ve věku 41 let. Podle legendy byl zbit pádlem a ubodán oštěpy poté, co nevědomky vstoupil na posvátné území pohanů. Jeho úsilí ale mělo smysl – v jeho stopách se vydali další misionáři, například i bratr Radim.
Vojtěchovo mrtvé tělo vykoupil polský kníže stejnou váhou zlata, takovou k němu choval úctu! Ve Hnězdně mu pak vystrojil slavnostní pohřeb. Jakmile se o Vojtěchově smrti dozvěděl císař Otto III., zasadil se o zahájení procesu jeho svatořečení, které proběhlo už v roce 999, pouhé dva roky po jeho smrti! V Polsku i v Uhrách velmi záhy začali Vojtěcha uctívat jako světce a dodnes ho vzývají jako svého národního apoštola. Nakonec ho přece jen přijali i Češi: v roce 1039 nechal kníže Břetislav I. převézt ostatky světce zpátky do vlasti. Vojtěch se stal spolu se svatým Václavem hlavním patronem české země. Jeho svátek se slaví 23. dubna, což je den jeho narozenin pro nebe.
S použitím textu z knihy: Svatí na každý den - II. svazek