Alois Grieswald
Tento týden jsem navštívil pana Jan Šerhanta (*1922), křižanovského starousedlíka a s radostí jsem poslouchal jeho vzpomínky na to, jak to bývalo dříve, v době jeho dětství a mládí. Mimo jiné připomněl i správce místního velkostatku Aloise Grieswalda. Ten měl statek propachtovaný od Přibylových v letech 1914 až 1938. Pan Šerhant má vzpomínky na Grieswalda spojené s tím, že Grieswald vlastnil malinkého psíka, nosil jej pod kabátem a psíkovi u klopy kabátu koukala jen hlava. Pan Šerhant se také pamatuje na obě Grieswaldovy dcery a dokonce ví kam se provdaly.
Samozřejmě mě zaujaly vzpomínky na to, jak Grieswald na statku hospodařil. Koncem dvacátých let minulého století byl ve statku velký kravín naplněný dojnicemi. Šafář Koutník každé ráno odvážel nadojené mléko na dráhu a předával je k další dopravě do mlékárny. Již v té době se na statku pěstovala kukuřice pro krmení krav. Kukuřici přivezli do statku, posekali na řezanku a ukládali do hlubokých jam. Už tenkrát se tady silážovalo. Pan Šerhant má silážování spojeno s tím, že z kukuřice olamovali mladé klásky, což byla pro děti pochoutka. Rušno bylo ve Veselíčku v době žní, kdy sem přijíždělo množství brigádníků, především ze Slovenska. Samozřejmě se ještě obilí ve snopech stavělo do mandelíků (panáků) a teprve potom odváželo k vymlácení do statku.
Zvláštní kapitolou byla orba. Na statku bylo nejméně pět volských potahů. Orba probíhala tak, že za volský potah byl zapřažen pluh, který přidržoval v brázdě oráč. Potah většinou ovládal opratěmi další člověk. Pan Šerhant vzpomíná, že viděl ve Veselíčku i orbu parním strojem. Na internetu jsem našel popis této orby:
„Podstata parní orby pozůstává ze dvou lokomobil, které pomocí ocelových lan tahají mezi sebou překlopný pluh. Lana se navíjejí a odvíjejí na bubny, které se otáčejí pomocí parního stroje, který je srdcem každé lokomobily. Plazivá rychlost lan a pohyb lokomobil jsou docíleny pomocí ozubených převodů. Druhým důležitým strojem parní orby je dříve zmíněný překlopný víceradličný pluh. Jeho základem je rám, na němž jsou symetricky upevněny pravé a levé radlice. Rám nesou dvě pojížděcí kola, která jsou ve svislém směru přestavitelná. Při orbě jedno kolo běhá v brázdě a druhé zdvihne o hloubku brázdy. Na orací straně pluhu sedí řidič na sedadle a ručním kolem řídí směr jízdy pluhu.
Parní oračky byly velmi výkonné stroje, které měly vícestranné použití. Oračka v sloužila i k pohonu mlátící garnitury. Jejich kupní náklady byly vysoké, ale provozní náklady malé. Mohly pracovat jenom na velikých polních plochách a územních celcích. Na obrátku pluhu byl zorán pás šířky 2 m do hloubky 0,5 m, pojížděcí rychlost lokomobily - 4 km/h, vzájemná vzdálenost lokomobil mohla být 400 až 600 m, spotřeba hnědého uhlí - 5q/den.“ (Autor: Karel Cyprian, Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005)
Ke Grieswaldovi ještě vzpomínku odjinud. Před několika lety navštívila Veselíčko paní ing. Věra Homolová, čiperná osmdesátnice. Veselíčko chtěla vidět proto, že její matka v době první světové války sloužila u Grieswaldů, jako vychovatelka dětí. Prý vzpomínala na toto období s obzvláštním zalíbením. Chování Grieswaldových bylo vždy příjemné. Navíc pro každou návštěvu rodičů jí vybavili množstvím potravin.
Z jiného zdroje je informace, že měl Grieswald na dveřích kanceláře cedulku s nápisem: „Kdo říká rukulíbám, ať mi sem nechodí.“
Zbývá jen doufat, že se objeví někde další informace o Grieswaldovi, nebo o dalších lidech, kteří ve Veselíčku působili.
10. ledna 2014, Petr Fořt